2018 Září

5. září 2018 v 7:26 | Gurí |  2018 Září

Epilace vousů VII


Další návštěva na estetické klinice mne opět přibližuje k odstranění všech chloupků. Dočetla jsem se o epilaci několik výsledků a s jejich odstraněním je opravdu potíž. Celkově jich bylo odstraněno velké množství z celku jenž bylo původně mou ozdobo-neozdobou. Po cenové stránce epilace není tou nejlacinější stránkou. I přesto že mi estetická klinika nabídla padesáti procentní slevu, tak mne oněch šest sezení stálo přes dvanáct tisíc. Co teprve kdyby mělo jít o plnou cenu za sezení. A nebude to konečnou cenou. Ale co se dá dělat. Všechny chloupky prostě musí pryč. =:c) Postupně pomalinku se blíží ke konci.

Při každé další návštěvě jsou znát postupné úbytky chloupků. Jak se lze dočíst na internetu a získat informace od lékařky v estetické klinice, chloupky se ničí postupně. Né všechny chloupky zrovna rostou a tak chloupky které ještě nevyrostli se musí zničit až teprve když začnou růst. To je onen důvod postupných zákroků laserem.

Ze zvědavosti jsem si udělala menší tabulku kde jsou vidět přibližné účinky laseru v procentech pozůstalých chloupků po laserovém zákroku.


Na grafu je vidět v jakém množství zůstávali chloupky po epilaci laserem. Dne 2.5.2018 jsem přišla na první laser se 100% vousů. Vousy po zákroku začaly odpodat ale i tak narostli nové do další návštěvy kliniky. Při druhém sezení laserové epilace po dvou týdnech dne 14.5.2018. Jsem přišla opět zarostlá. Přesto druhým laserem jsme odstranili laserem značnou část vousů,jenž okamžitě odpadaly a zbytek mi stále zůstával na obličejí. Po dvou týdne vypadalo zcela vše. Pokožka byla bez jediného chloupku a hladká jako alabastr. Při třetí návštěvě toho nebylo moc co laserem epilovat. Přesto jsme nepřerušili činnost a i tak jsme opět vypalovali laserem vše co šlo. I přesto že tam nebylo nic na vypalování. Paní doktorka sama nechtěla věřit tomu že to po druhé epilaci takto vše bude vypadat. Přesto nemůže být stále jen úspěch. Přidala se další vlna chloupků, které začaly růst jako o život. Vyrostli tak jakoby před tím neproběhla žádná laserová epilace. Dne 14.6 byla ona druhá vlna růstu podrobena laserem. Jak je vidět dle grafu, tak s uspokojivým výsledkem. Něco málo stále zůstávalo. Ale byl to i tak obrovský rozdíl proti poslednímu stavu. Zřejmě již obě vlny růstu chloupků povolily a jejich množství jen klesá při každé další návštěvě laserové epilace. Což je velmi dobře vidět na grafu ze dne 10.08.2018 se sedmi procenty a ze dne 05.09.2018 s pěti procenty zůstávajících chloupků po laserovém zákroku.

Nezapomínejme že je to graf epilace jenž probíhala u mne. A může se stát že začne růst třetí fáze nových laserem ještě nevypálenych chloupků. U každého tento průběh je či bude jiný.


Nynější stav růstu chloupků je velmi pomalý již velmi řídkých chloupků. Chloupky které mi před začátkem laseru rostli několik hodin, mi dnes rostou měsíc. Zde jsou opravdu vidět účinky hormonů jenž zpomalují některé procesy v mém těle.



Když se někdo ptá u koho bych to nečekala


Při mém comming-outu u mých přátel a rodiny se mne občas někdo zeptal proč, a jak to bude dál. Ale to s čím jsem se setkala tuto poslední neděli jsem byla opravdu mile zaskočená.

Čas do času jezdím k tetě s níž si vždy ráda popovídám o čemkoliv. Někdy za ní jezdím osobně na návštěvy a jindy využíváme telefon. O comming-outu se ode mne dozvěděla po telefonu. A tak se nemohla moc ptát. A však má návštěva tuto neděli byla pro mne zvratem. Viděli jsme se s tetou před rokem a pamatovala si mne takovou jak jsem vypadala ještě před začátkem hormonální terapie. Při mém příjezdu k ní si teta okamžitě začala všímat značných změn v mém obličeji a proporcí těla. Ihned mne informovala že mám větší nejen zadeček. V duchu jsem se pousmála. Sama si takových to věcí zatím nevšímám. Každodenní zrcadlo mi nechce říci že se na mně něco mění. Jako první v pořadí byla výměna novinek z osobního života a práce. Určitě víte že něco takového je i na hodiny. Ale každé téma něčím končí a začíná nové. Právě tento okamžik byl pro mne překvapením.

Teta se začala zajímat jak u mne vše probíhalo od dětství, jak jsem se cítila, proč jsem nic neřekla proč jsem k proměně přistoupila teprve až nyní. Co bylo nutné udělat abych něco takového mohla udělat. Jak vše probíhalo po právní stránce při změnách jmen, lékařská vyšetření až po hormonální terapii. Sama byla překvapena co taková proměna obnáší. A že nejde o pouhý rozmar v mém životě. Ale i takové ošacení jí zajímalo, jaké se mi líbí a jestli součástí mého dámského šatníku budou i šaty. Opravdu jsem byla zaskočena jejím zájmem a že je někdo kdo mne chce upřímně pochopit. Sama se těší na mou konečnou proměnu. Velmi jí překvapila fotografie, kde mne kamarádky nalíčily a po té vyfotily. Někoho jsem jí svou podobou velmi připomínala, jen si nemohla zrovna vzpomenout komu. Žeby někdo z jiné části rodiny kterou již neznám?

Jediné co mne na tom všem mrzí je že se tímto způsobem nezajímá i ta další část blízké rodiny.



Nové zaměstnání - III (nejistota zaměstnanců při oslovení)


Již jsem psala o mém novém zaměstnání u jednoho mobilního operátora. I s tím že jsem již při výběrovém řízení vypověděla o své genderové identifikaci. Dodala jsem dokonce i potvrzení o započetí změny pohlaví. Mí nadřízení se tuto informaci dozvěděli ale ostatní spolupracovníci nic nevěděli. S nadřízenými jsem se domluvila že zatím nejsou vidět konkrétní ženské znaky jenž by více označovaly ženu. Tedy vzhled a hlas. Chtěli mne oslovovat v mužském rodě. Nakonec jsem přikývla. Koho jim více vzhledem připomínám, ženu či muže? Byla to pro mne potupa, ale co se dalo dělat. Nejde přeci o konec světa a neznamená to že by se něco nemohlo změnit v jejich názorech.

Nijak jsem to tedy neřešila dále a začala pracovat mezi nynějšími kolegy. Jako začátečnice mne má na starosti jeden človíček trenér který dohlíží nad více nováčky najednou. A jelikož jsme operátoři na telefonu pro zákazníky, tak nám dělají čas do času kontrolu hovorů. Na jejichž základě nám poradí či něco vyčtou nebo pochválí. Měla jsem již několik takových poslechů. A ty jenž vybrali tak jsme si je společně pouštěli.

Do práce chodím nalíčená a oblečená dle svého. Ale stále to pro spoluzaměstnance nic neznamenalo. Alespoň se mnou nikdo nijak nezabýval. Zjistila jsem však že mé kolegyně mne chvilkami začaly oslovovat v ženském rodu a po pár minutách opět v mužském rodě. Nevěděla jsem co si myslet. U některých kamarádek jsem zjistila že často mluvi na muže i v ženském rodě. Sledovala jsem to i u jiných holek a žen. Prostě jsem to brala vždy tak že u žen se toto vyskytuje. A tak jsem nyní to obojí oslovovaní v různých rodech ignorovala. Obídek v práci byl výborný a byla jsem velmi spokojená když jsem se z něj vracela. Přicházím ke stolu kde seděla další kolegyně a začala se mne na něco ptát zcela plynule pouze v ženském rodě. Nijak jsem na to nereagovala a jen jsem jí odpověděla na její otázku. Ale i tak mi to už bylo až moc divné. Šla jsem tedy za ní a začala jí vyprávět o jedné mé známé rodině kde byli jen ženské. A tak mluvili pouze v ženském rodě. A jak již na to byly zvyklé a navštívila je mužská návštěva tak jej všechny oslovovaly v ženském rodu. Již to měly v sobě. Toto jsem jí tedy povyprávěla a ihned poté jsem se jí zeptala ..ale proč ty mne oslovuješ v ženském rodě?

Byla jsem překvapená její odpovědí. Nevím jak tě oslovovat. Nikdo z nás to tu neví. Chováš se divně. Při psaní si pleteš rody. Při kontrole tvých hovorů tvým terenérem jednou mluvíš v ženském rodě a jindy v mužském rodě a vůbec si to neuvědomuješ. Ani tvůj trenér neví jak tě má oslovovat. Ale i u tvého křestního jména sami nevíme.

S tím psaním pracovních dopisů jsem se sama nachytala. Odeslala jsem email a nijak jsem to nekontrolovala. Odeslala jsem jej a nevím proč jsem si jej začla po odeslání číst. A zjistila jsem že opravdu jsem si tam pletla v oslovování rody. Myslela jsem si že si toho nikdo nevšimne, ale je vidět že jsem se spletla. O těch hovorech jsem opravdu neměla tušení. Celou tu dobu jsem si myslela že mám situci v hovorech se zákazníky pod kontrolou. Jak je znát, i když se člověk snaží nedat znát svou skutečnou genderovou identitu. Tak se stejně prozradí sama nechť chce či nikoli.

Byla jsem celkem překvapená nečekaným zjištěním co se vlastně děje v mém blízkém okolí. Na druhou stranu to je pouze dobře. Ale jak reagovat na něco takového? Rozhodla jsem se jít s pravdou ven u této kolegyně. Po půlhodince jsem přišla za ní a řekla o své přeměně. Byla překvapená na jednu stranu ale zase jí to teď už nepřekvapuje a již jí vše dává smysl. Prostě se snažím skrýt něco co chce ven velmi moc. Kolegyně byla celkem zvědavá a ptala se na spoustu věcí. Poradila mi i co dělat kdyby došlo do situace kdyby mne někdo nějakým způsobem ponižoval. Když jsme si již vše o mně vypověděli, tak se rozpovídala o její kamarádce jenž také prochází proměnou ale jako FTM. A tím co jsem jí vypověděla co vše taková proměna vyžaduje. Tak již pochopila jaké potíže může mít její kamarádka a co to pro ní znamená. Dále jsme již nic dalšího neprobíraly a pokračovali v práci.



Když začne růst poprsí


K tématu růstu poprsí se dají získat celkem zajímavé informace. Od vzniku, počátečního růstu, tvaru až po ukončení růstu. Dále takové věci jako si vybrat velikosti a správně změřit podprsenku. (odkaz1, odkaz2). Na blogu Terezky jsou také velmi zajímavé informace o porpsí. (odkaz1) Opravdu to má velmi hezky zpracované a mohu pouze doporučit k přečtení. Zajímavé informace jsou i na wikipedii pod názvem "Prs". (odkaz1)

Ode dne kdy jsem poprvé užila první hormony, již uplynulo několik měsíců. A i přesto že bych dle některých videí jenž jsem nalezla na internetu měla mít již značně velké poprsí, tak tomu tak bohužel není. Přesto nemohu říci že bych žádné změny nesladovala. Naopak změny jsou již velmi dopře znát. Hlavně v období teplých dní kdy nosím trička. V upnutějších tričkách jsou již konusy znatelné přesto né tak výrazné v celé své velikosti. Ve volnějších tričkách jsou velmi zřetelné, když se volná látka začne tvarovat. Terezka v blogu zveřejnila tabulku kde je postup růstu prsou v časovém období od začátku užívání hormonů. A mohla bych říci že to odpovídá (odkaz1, odkaz2). Nastal již čas abych začala nosit spodní prádlo které jsem zatím nepotřebovala. Abych mohla konečně začít více žít jako žena. Když jsem se před půl rokem dívala na spodní prádlo, tak mi nesedla jediná velikost. Jen sportovní prádlo u něhož jsem nemusela vlastně řešit konkrétní velikost. V té době jsem to však ještě brala za bezpředmětné. Nyní se ale situace již změnila.

Co je řešením takovéto situace? Jak jinak než podprsenka. Vytvaruje rysy pod oblečením do přírozených tvarů. Jsou výrazné ale takzv i neviditelné pro upnuté ošacení. Stačí si opravdu vybrat dle své fantazie. Ale asi jako značná část z nás měla dilema jakou podprsenku si vybrat. Stále ještě tak neúplně odpovídají velikosti. Co si vlastně vybrat, velikost "A" či raději "B". Hrudník se až tak měnit nebude. Ale poprsí bude postupně růst. A velikost podprsenky by mi za nějakou dobu již nemusela tkzv. odpovídat. Když jsem shlédla různé velikostní tabulky a návody jak si správně oblékat takovéto spodní prádlo. Došla jsem k závěru že je lepší si koupit o něco malinko větší podprsenku do níž mi prsy již brzy dorostou. Po pečlivém přeměření a vzetí možnosti v blízké budoucnosti, jsem si nakonec vybrala velikost 85B. Proč zrovna tuto velikost. Při výběru s obvodem hrudníku a hloubky košíčku jsem nenalezla obchod kde bych si mohla koupit podprsenku s takovouto velikosti. U rozených žen tyto rozměry totiž nejsou běžné. Rozhodla jsem se proto o kompromis. Ušetřím tak koupi další podprsenky v blízkém budoucnu jelikož ta původní vel. "A" by mi již byla malá.

Mé okolí již znatelné konusovité poprsí začíná řešit. I přesto že lidé nic neříkají, tak se nepříjemně dívají, co to tam vlastně má. To přeci nejsou prsa od cvičení z nějakého fit centra. Co se však stane když náhle zmizí konusy a hrudník se více zakulatí? =:c) Na Youtube jsem nalezla videa kde jsou takové holky fotografovány a natáčeny za volantem. Tedy mají auto. Plně jej využívají. Setkají se tedy s limi před nástupem do něj a po vystoupení z něj. Co to však znamená. Dalo by se říci že to je banalita. Zkusme si to však vzít z jiného konce. Vyjdete z domu do auta a vyjedete například na nákup do obchodního centra na druhém konci města či návštěvu lékaře ve zcela jiném městě. Pokavaď budete chtít jet autem, tak vás po cestě do cíle nikdo nemá jak posuzovat do doby něž človíček zastaví a vystoupí. Poté si jej lidé začínají prohlížet a třeba s ním i komunikovat. To je v některých případech nepříjemná situace u níž by jste rádi utekli co nejraději zpět do auta. =:c) Nyní si však představme druhou variantu kdy auto nevlastníte. Umíte si představit co vše takováto situace pro nás může představovat? Potřebujeme k lékaři ve zcela jiném městě. Výjdeme tedy z domu kde mužeme potkat stále sousedy. Jelikož k lékaři se většinou chodí ráno, tak budete venku potkávat lidi jenž ještě stále chodí do práce, děti které právě cestují ještě do škol. Přijede vám autobus do něhož nastoupíte. Všude jsou dospěli a školáci taktéž cestující do škol. Všichni od vašeho domu vás stále potkávají a dívají se tak jako v autobuse. Uslyšíte i nepříjemné poznámky nejen od cestujících. Do dalšího města kde je lékař nyní musíme vlakem. Vystoupíme tedy z autobusu a vcházíme do haly plné lidí a lidé si vás opět prohlíží. Samozřejmě né všichni. Jelikož jiní se zabývají jiným věcmi. Příjdete k pokladně kde si vás pokladní prohlíží jelikož mu platíte za jízdenku. Po cestě z pokladny si vás opět nepříjemně prohlíží cestující kolem nichž jsme již jednou procházely. Při cestě na nástupiště si nás prohlíží a posuzjí vystupující cestující a ti kteří jdou s vámi na nástupiště. Konečně přijede vlak a vy nastoupíte. Procházíte uličkou mezi sedadli a lidé vás sledují. Což je normální situace. Sednete si na sedačku kde již někdo sedí a nebo po vás někdo přijde a posadí se proti vám. Prohlíží si vás jelikož jste blízko naproti němu, sleduje tak jestli si něco čtete, hrajete si s telefonem, voláte telefonem nebo se díváte jen tak kolem sebe. Ale může se také starat o sebe a vás může zcela ignorovat. Konečně vystoupíte z vlaku a vycházíte z nádraží kde si vás lidé taktéž prohlížejí a poznámkám jste se i zde nevyhnuli. Nyní jsou školáci již ve školách a pracující opozdilci jsou již v zaměstní. Přesto i tak stále jezdí mnoho lidí autobusovou dopravou. A tak se opět setkáte se spolucestujícími jenž vás opět mohou čatsovat nepříjemnými poznámkami. Když již konečně přijedete městkou dopravou poblíž k lékaři, konečně vystoupíte na zastávce a již to nemáte daleko. Konečně vcházíte do čekárny ordinace kde sedí několik pacientů. Zde mají velmi mnouho času aby vám mohli zkazit náladu. Takovou to cestu si pak zopakejume při cestě zpět od lékaře domů. Tak to vypadá rozdíl mezi těmi jenž nemají auto a těmi co auto mají. Bez auta jste ve společnosti mnohem více konfrontování a hodnocení než když si zajedete autem přímo do cíle. Ač se to zdá jako nesmysl, tak si myslím že to bez aut máme těžší. Není pro mne tak jednoduché si zajet na nákupy do pouhého centra města. Jak mne tedy budou lidé posuzovat s podprsenkou již se schovanými konusy i přesto že budu oblečená?



První žádost o jaterní testy


Tak jako několikrát jsem se opět vydala na návštěvu do Prahy na sexuologii.Rozdíl mezi dnešní návštěvou a minulými je v délce čekání na chodbičce s ostatními před okénkem sestřičky. Jde o tu samou chodbičku kde jsem před více jak rokem poprvé seděla kvůli návštěvě psychologa P.Weisse. Chtěla jsem dnes být dříve doma, bohužel se dnes proti mně spiknul všechen čas. Nakonec jsem čekala tři hodiny na židličce než jsem se dostala na řadu. V průběhu této doby je dostatek času si prohlédnout a poslechnout ostatní čekající. Mezi staršími i mladšími jsem si všimla jednoho mladého muže kterého se sestřička ptala na změnu osobních dat a on ji pověděl že již došlo ke změně jména i příjmení. Nebylo poznat přesně kvůli čemu. Jestli MTF či FTM. Nebyl výrazný ani pro jedno pohlaví. Vedle něj seděl někdo jiný s nímž tam přiša přede mnou nějaká mladá slečna. V červených lodičkách, černočervené sukni s černými vlasy, červenou rtěnkou a nalakovanými nehty. Opravdu holka se vším všudy. Jediné co jí zvýrazňovalo nejvíce byla příliš lesklá pleť. A obočí příliš vysoko. Takové měla naše paní učitelka ze základní školy a vždy to vypadalo hrozně. Chtěla jsem jí o tom obočí říci i o té pleti. Nakonec jsem usoudila že by to nebyl zrovna nejlepší nápad, tak jsem to nakonec nechala být a čekala na chvíli kdy doktor vyřkne mé jméno. Nakonec jsem si musela počkat ještě dvě hodiny.
Sexuologický Ústav VFN a 1.lékařské fakulty University Karlovy
Slyším jak se po několikráté opět otevírají nějaké dveře za celou tu tříhodinovou dobu. A náhle slyším své příjmení s přidanou koncovkou ..ová. Konečně se mé již unavené tělíčko mohlo zvednout a jít do ordinace pana doktora. Měla jsem různé lékařské zprávy od několika lékařů. Jako byla zpráva z endokrinologie. Základní otázky od pana doktora co je nového, jestli neco potřebuji, jestli stále žiji v ženské roli ...atd. Byla jsem hlavně zvědavá jak to je s real testem. Kdy to začne probíhat a co je zapotřebí k jeho započetí? Dostala jsem pouze nepřímou odpověď o psychologovi s tím že nelze zcela kontrolovat toto jednoroční období. Údajně nemají jak nad tímto vším dohlížet. Jedině že by měli kamery. Zajímavá odpověď. Přesto mi řekl vše co jsem potřebovala vědět ač se to nezdá. Zdá se že se prsa začínají svým růstem ozývat. Už nějakou tu dobu sleduji že z nich vytéká tekutina. Ze začátku jsem si to ani nijak neuvědomovala. Myslela jsem si že mám zrovna pouze mokré ruce. Když myji nádobí či si myji ruce v umyvadle...atd. Posledni co mne přesvědčilo o vytékající tekutině byla kapka z prsa jenž se mi otřela o mou suchou ruku a zastuděla. A že jsem se nebyla předtím koupat ani mýt nádobí. Když jsem to popisovala panu doktorovi, tak provedl jejich kontrolu s tím že uděláme ještě hladiny hormonů. Mým dnešním hlavním úkolem bylo připomenout panu doktorovi jaterní testy.

Když vynechám předpis na hormony. Vzhledem k tomu že má pan doktor více TS na starosti a pacienty. Tak nemá možnost si každého pamatovat a jejich lékařské karty. Tedy pokavaď si zrovna nepamatuje nějaké výrazné osobnosti. Proto jsme se museli podívat jak dlouhá doba vlastně proběhla abychom mohli ony jaterní testy provést. Je to již více jak půl roku. Nijak nečekal a začal vypisovat žádanku na odběr krve. Zajímalo ho jestli budu vědět kam mám jít na odběr. Již jsem byla v poliklinice na Karlovu náměstí, proto jsem neměla potíže si tam zajít. Je to vlastně kousek od sexuologie. Nebyli jsme si jen jistí zda má smysl jít na kliniku kvůli odběru krve. Do Prahy se zese až tak často nedostanu. Nezbylo mi tedy nic jiného než to zkusit. Když jsme již měli vše vyřízeno a nebylo se na co ptát a odpovídat tak jsme se rozloučili.

Měla jsem za to že to bude vyžadovat nějakého dalšího lékaře či jiné komplikace kolem takových testů. Je to však přiliš jednoduché. Že by opravdu pouze odběr krve? Už jsem totiž měla obavy že by to mohlo probíhat zcela jinak.

Vydala jsem se tedy k poliklinice na Karlovo náměstí. Pěšky mi to trvalo přibližně deset minut. Ale každý chodí různou rychlostí. Když jsem konečně přišla do haly kde se lidé registrovali u okének. Tak jsem nestačila věřit tomu velkému davu v hale. Kddyž jsem již předala sestřičce poukaz na odběr krve od mého sexuologa. Tak jsem dostala zcela stejný kyblíček jako při odběrech krve kvůli vyšetření štítné žlázy. Před rokem jsem měla radost z takového to stejného kyblíčku. Že to je pro mne takový ten jedinečný kyblíček jenž znamená jedinečnost v mém životě. Jak je vidno při každém dalším odběru bude ten samý kyblíček. Ale i tak ten první byl vlastně jedinečný druhem odběru krve.

Byla jsem zvědavá co vše vlastně pan doktor chtěl ověřit odběrem krve. Nalezla jsem na žádance k odběru položky: Lutropin, Folitropin, Prolaktin, Estradiol, Testoteron.

Jak to dopadlo v poliklinice? Nakonec jsem si musela počkat celé dvě hodiny než jsem se dostala na řadu. Kdyby šlo pouze už o odchod z polikliniky. Bohužel mne ještě čekalo hledání správné lékárny kde mají přesně to co jsem potřebovala. Někdy jde o časově dlouhé detektivní hledání. Dostala jsem tip od jednoho lékárníka na lékárnu ve Fakultní nemocnici, kde již měli přesně právě to co jsem potřebovala. Už mne pouze čekala návštěva zaměstnání. Určitě se jim tam asi stýskalo bez mé přítomnosti hi hi hi. Dnešní den byl opravdu náročný. Byla jsem ráda když jsem se nakonec vrátila domů a mohla si udělat něco k jídlu. =:c)



Znají, neznají, je jim to jedno nebo mne již vidí jinak?


Minulý rok před začátkem HRT jsem byla neustále terčem vulgárních nadávek, posměšků a nepříjemných pošťuchování. Dnes kdy již probíhá několik měsíců HRT, se s takovými to situacemi spíše nesetkávám. Co se vlatně stalo že došlo k takovému zvratu?

Z toho co jsem měla možnost odpozorovat a vyslechnout si od různých lidiček, je že lidé reagují na novou změnu ve svém okolí která ještě k tomu vybočuje z průměrného chování. Jako dalším krokem bylo zvyknutí si na to že ve svém okolí se něco stalo. Ale stále se to opakuje a lidé si na to zvyknou. Už to není hlavním novým tématem jednání ve společnosti. I přesto že se vyskytnou občas vyjímky které neznají situaci a jednají stejně jako ostatní na začátku. Dalším vypozorováním jsem zjistila že po delší době kdy lidé již ignorují danou osobu na ní pomalinku začínají zapomínat. I zde se však ještě objevují vyjímky které si stále pamatují o koho vlastně jde. A pokavaď někdo neví jak to vše probíhalo, tak mu to připomenou.

A jak to je se mnou. Dnes jsem musela k lékaři. Nijak jsem ráno moc nepřemýšlela a namalovala jsem se a oblékla si své ošacení. Byla jsem velmi překvapená reakcí dětí a dospělých v autobusu. Nikdo se mnou nezabýval. Žadné pokukování od všech či jakékoliv připomínky. Lidé kolem mne procházeli jako by se nic nestalo. Když jsem si sedla na sedačku kde naproti mně seděla starší paní. Tak si mne prohlížela. Ale to je něco co sama dělám běžně. Také si prohlédnu lidičky co naproti mně sedí. To že si mne nikdo nevšímal celou cestu až k mému lékaři mne překvapovalo ještě více. Jela jsem totiž několika autobusy a chodila mezi ostatními lidmi ve městě. V čekárně mne pouze jeden pán pozdravil a to bylo vše.

Málem jsem zapomněla že si musím koupit ještě něco k jídlu. Když jsem již konečně odcházela od doktora tak jsem nasedla do autobusu k obchodnímu centru. Autobus jede přibližně čtvrt hodiny a zastavuje na sedmi zastávkách. A právě na té předposlední nasedli dva mladíci z národnostní menšiny. Nijak jsem si jich nevšímala. Když jsem náhle zaslechla jejich hovor jak se jeden toho druhého ptal jestli mne zná? (znáš tu holku?). Bohužel mne ten druhý již znal a jen mu odpověděl...to je chlap.

Jak je vidět tak hormony opravdu fungují i při růstu prsou. A při pohledu doma do zrcadla se sama sobě líbím. Jenže při pohledu do jiného zrcadla v práci je znát že stále nejsem v obličeji taková jak bych si sama přála. Jsou stále znatelné mužské rysy v obličeji. Lidé mne přesto i tak někdy identifikují jako ženu ale jindy ne. Ti co mne již znají, vždy ví kdo jsem a poznají mne i v budoucnu. Těmto situacím se asi jen tak nevyhnu. Snad se jedině přestěhovat jinam kde mne nikdo nezná a nebude řešit mou minulost. Bude je zajímat pouze má přítomnost a budoucnost.



Kolik je hodin ?


Občas se opravdu zasměji, včerejší den byl spíše k pláči. Potřebovala jsem si vyřídit nějaké ty věci ve městě. Proto jsem musela jet autobusem. Na zastávce mi již zbývalo pět minut před odjezdem. Když v tom se z dálky blížily dvě slečny. Školačky. Asi tak osmá třída. Když se již blížily, tak zamířily ke mně. V tom se jedna ptá. Prosím Vas paní nevíte kolik je hodin? Nemohla jsem zrovna mluvit jelikož jsem přišla o hlas. Hlasivky mne nechtěly poslouchat. Chtěla jsem jim vyjít vstříc. Proto jsem jí ukázala čas na mobilním telefonu. Zrovna bylo 18:51. Podívala se a nějak se divně na mne podívala. Její kamarádka se jí zeptala tedy kolik je hodin? Zatrnula jsem hrůzou když jsem jako odpověď zaslechla..já nevím. Je tam 18:51. A toje tedy kolik hodin? Už jsem říkala..já nevím. Nechtěla jsem věřit svým vlastním uším a očím jak se tvářily s tím že to neví. Ony neumí určit čas. Do jaké doby jsme se dostali? Nás ve škole takové věci učili ve dvou jazycích. Co je tohle za dobu když děcka z osmé třídy základní školy neumí určit čas? To přeci není možné, vlastně to již možné je. S čím se setkám příště? Aby to nebylo ještě něco horšího.



Nové zaměstnání - IV (Co bude teď?)


Již jsem psala o tom že v zaměstnání při psaní pracovní emailů si pletu rody. Ať chci či nikoliv tak mi to stále přeskakuje i když se snažím sama sebe hlídat. I přesto že marodím a nejsem tak zrovna v práci, tak jsem musela psát pracovní email mé nadřízené. Po odeslání jsem si email jen tak ani nevím proč přečetla to co jsem jí napsala. Zjistila jsem že jsem se opět neuhlídala. Nastal čas se nehlídat a psát tak jak to má být v ženském rodu. Musela jsem předat propustku a neschopenku v práci. Dnešní návštěva zaměstnání mne neminula. Mám vycházky a tak jsem se domluvila se svou nadřízenou že přijedu za ní v průběhu vycházek. Což mi nečiní jakékoliv potíže. Do práce to mám asi tak dvacet minut. A po cestě si musím jen dávat pozor na hlasivky. Když jsem již konečně přišla na pracoviště, zamířila jsem k mé nadřízené a pozdravila. Musela jsem jen chvilku počkat jelikož zrovna něco vyřizovala. Nijak jsem dlouho nečekala a hned se mi připomněla že mi zrovna chtěla napsat email. Dostali se ji konečně do ruky některé dokumenty jenž odemne potřebovala. Alespoň jsem již nemusela nic dohledávat. Ještě jen propustka a jedna oznamovací věta ode mne.

Vzpomínala jsem jestli jsem nanic nezapomněla. Vypadlo ze mne...ještě potřebuji říci že procházím změnou pohlaví. Budou tedy znát nějaké ty úlety. Asi jste si některých již všimla, asi tak jako údajně i můj trenér. S příjemným úsměvem se na mne podívala a jen z ní hleslo, že si to myslela již při našem prvním setkání. Jen do dnes nevěděla z koho na koho. Musela jsem jí upřesnit že dochází ke změně na ženu. Byla jsem překvapená jejím přístupem. Čekala jsem nějaké ty posměšky, birokraticky odtažitý přístup. Místo toho všeho se poptala jestli mne má oslovovat v ženském či mužském rodě. Nakonec jsme se společně domluvily že mne bude oslovovat v ženském rodě. Jen přeci je mi to milejší. Ale jaká mne čeká budoucnost? Každý nemá na pracovišti takovýto přístup k nečekaným událostem něčeho takového. A spíše se mohu setkávat na pracovišti s nepochopitelnými přístupy.

Své pracovní místo mám opravdu kousíček od mé nadřízené. A kolegyně jenž sedí vedle mne vlastně sedí ještě blíže. A tak slyší vše o čem jsem si povídala s mou nadřízenou. Bohužel jsem netušila že se za mými zády něco děje. Když jsem si již vše vyřídila. Nečekaně jsem při vstávání z židličky shlédla mé kolegyně jenž stály za mnou a dívaly se na mne tak rozjařeně, překvapeně. Jako by již jen čekaly kdy to své nadřízené řeknu. A zrovna k tomu momentu došlo. Ony to sice již věděly ode mne. Ale i tak je asi překvapilo to co jsem dnes udělala. Pousmála jsem se na ně stejně jako ony na mne, rozloučila a vyrazila pomalinku domů. Nečekala jsem že by k nečemu takovému mohlo dojít tak rychle a takovým to způsobem.





.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 16 na HRT 16 na HRT | 7. listopadu 2018 v 10:15 | Reagovat

Dost důležitý je toto: en.wikipedia.org/wiki/Hormonal_breast_enhancement

Kde se právě píše i ohledně růstu prsou a vlivu dalších věcí. Důležitý je i růstový hormony a IGF-1, což je u trans problém -  mají mnohem menší růstový a IGF-1 než cisženy.  Proto prsa nerostou skoro vůbec.(dokázáno výzmumem na trasnženách ohdledně růstu prsou-nikdo nehledal důvody proč nerostou a co by to zlepšilo)

Otázkou zůstává-  jestli díky nízkému stavu GH, IGF-1 špatně působí ženské hormony na celé tělo a proto neprobíhá feminizace u 90% trasnžen a dochází pouze k demaskulinizaci, což je nedostatečné pro život.

2 Gurí Gurí | E-mail | Web | 7. listopadu 2018 v 20:28 | Reagovat

Člověk se stále dozvídá nové informace :-)
Pak bych ale dle toho článku asi možná ohledně prsou byla vyjímkou. Tak nějak mi rostou =:c) To že je někdo dva roky na HRT a bouhžel žádný náznak růstu, jsem již někde četla. Tak snad se to u mne teďka nezastaví. Nechám to na přírodě =:c)

3 16let na HRT 16let na HRT | 7. listopadu 2018 v 21:57 | Reagovat

[2]: Prsa mi rostly 2 měsíce, mám totiž mužskou gynekomastii , reakce pouze na nižší T a ne na ženské hormony: https://www.google.com/search?q=gynekomasti&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwj7uvGglcPeAhWnk4sKHXnwBKcQ_AUIDigB&biw=1920&bih=920

Jestli tobě se normálně zakulacují a vypadá to fakt žensky ( dost trans šíleně blbě hodnoti tělo a vidí ve všem mužském ženskost tzv. narcismus)

takže jestli tebe se to netýká a bude to v pohodě i to se stává, viděla jsem jen jednou za život zatím, tak by prosila a klidně se to uhradí - změření růstového a i IGF-1

4 16let na HRT 16let na HRT | 7. listopadu 2018 v 22:02 | Reagovat

Jinak tu prakticky jediný lékařský výzkum, který zkoumal nějákou reakci těla u trans: https://academic.oup.com/jcem/article-abstract/103/2/532/4642966

jen prsa a to je málo...a navíc , jak jsem psala výše ani neřešili proč nereagují a že by něco přidali.

A pak to chce řešit i obličej např. správná dávka HRt udělá ženský obličej pomocí změny rozložení tuku, svalstva...ale musí  působit zase ženské hormony a ne  jen reakce na nižší T...

5 Gurí Gurí | E-mail | Web | 8. listopadu 2018 v 14:46 | Reagovat

Ahojky. Abych ti odpověděla na to zakulacení prsů. Rostou dopředu do konusu a zakulacují se do kruhu. Nijak nepadají směrem dolů. =:c) Divím se že o tom píši hi hi. Ale co se týče onoho rozložení tuku. Tak by to mělo fungovat více si myslím. Nebo je třeba ještě moc brzy na správný úsudek. Ale co mne kolikrát zaskočilo. Tak to je při pročítání na netu či poptávání lidiček co znám jak je to s prsy? Zda při růstu bolí či nikoliv. Spíše jsem se setkala s odpovědí že ano. Bylo pro mne překvapením že mne vůbec nic nebolí a přesto rostou :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama